Když se na pódiu sejdou zástupci České spořitelny, Y Softu a Volkswagen Financial Services, možná očekáváte opatrná vyjádření o digitální transformaci. Na Elevate ’26 ale zaznělo něco jiného. Slyšeli jsme o strachu z compliance, o boji s centrálou v Německu a o tom, že IT oddělení se často chová jako údržbář, místo aby bylo partnerem byznysu.
Panelová diskuze ukázala, že migrace do Cloudu není technický úkon. Je to strategický řez, který buď uděláte pořádně, nebo si jen přenesete staré problémy na novou adresu.
Strategie „Greenfield”: Proč migrace 1:1 nedává smysl
Většina firem přistupuje k migraci s obavou: „Hlavně ať se nic neztratí.“ Denisa Holečková z České spořitelny ale zvolila opačný, radikálnější přístup. Místo otrockého překlápění dat zvolili strategii začít na zelené louce.
Denisa to v diskuzi řekla jasně: starý on-premise systém byl za roky používání zanesený funkcionalitami, které nikdo nepoužíval, stovkami custom fieldů a složitými workflow. Přenést tento balast do Cloudu by znamenalo nevyužít jeho potenciál.
Co si z toho odnést? Zjednodušení systému není jen o výkonu. Denisa zdůraznila, že v době vysoké fluktuace je intuitivní prostředí klíčové pro rychlý onboarding nových zaměstnanců. Složitý systém je bariéra. A také odvahu škrtat. Je ekonomický nesmysl migrovat technický dluh. Pokud proces nefunguje na on-premu, v Cloudu zázračně fungovat nezačne.
SaaS jako obrana před mikromanagementem infrastruktury
Václav Šlajs z Y Softu přinesl pohled technologické firmy, která potřebuje rychlost. Jejich motivace nebyla jen o nových funkcích, ale o alokaci zdrojů. IT tým Y Softu se chtěl zbavit zodpovědnosti za běh systému.
Václavova teze je jednoduchá: Úkolem IT není patchovat servery a řešit manuální upgrady o víkendech. Úkolem IT je dodávat hodnotu byznysu. Přechodem na Cloud a svěřením správy partnerovi (v tomto případě Orchestře) se dostali do stavu, kdy řeší pouze first-level support a automatizaci procesů. Zbytek je starost někoho jiného.
Útěk z „dinosauří jeskyně” a boj o autonomii
Příběh Michala Milnera z Volkswagen Financial Services odkryl zajímavý politický rozměr migrace. Kromě technologické zastaralosti (přes asi dva roky starou server verzi 9.12) byla ve hře i autonomie lokálního IT. Centrála v Německu tlačila na konsolidaci do jejich data centra, což by pro českou pobočku znamenalo ztrátu flexibility.
Migrace do Cloudu tak byla strategickým krokem, jak si zachovat kontrolu a zároveň se otevřít modernímu světu. Michal trefně poznamenal, že on-premise je jako dinosauří jeskyně – bezpečná, ale izolovaná. V Cloudu se jim otevřely možnosti integrací přes API a využití aplikací, které na serveru prostě neexistují (např. Jira Product Discovery).
Kritický bod: Data a aplikace třetích stran Michal také upozornil na největší riziko, které se často podceňuje: aplikace třetích stran. VWFS využívali specifickou aplikaci pro Test Management, která v Cloud verzi funguje jinak. Transformace dat mezi těmito verzemi byla nejnáročnější částí projektu – důkaz, že ďábel se skrývá v detailech a v doplňcích, ne v samotné Jiře.
Pohled architekta: Doba „Lift & Shift” skončila
Adam Rypel, náš Atlassian architekt, potvrdil trend, který vidíme napříč trhem. Ještě před čtyřmi lety byly migrace o tom „dostat to tam tak, jak to je”. Dnes je to slepá ulička. Úspěšná migrace v roce 2026 stojí na důkladné analýze (v Orchestře tomu říkáme ACM – Assessment of Cloud Migration). Nejde o technický audit, ale o procesní revizi. Pokud vám dodavatel tvrdí, že to „jen překlopí”, zbystřete.
Přicházíte tím o šanci nastavit procesy tak, aby odpovídaly moderním standardům spolupráce.
Závěr? Cloud není cíl. Je to prostředek, jak přestat řešit údržbu a začít řešit rozvoj. Ať už vás pálí bezpečnost (jak detailně rozebral Jan Nevěděl z AWS), nebo efektivita týmů, cesta vede přes odvahu opustit staré pořádky. Doslova i metaforicky.
